Blog Marka Skřipského

TÝDEN.CZ

22. 11. 2017
Rubrika: O psaní

Volání Howarda Lovecrafta

Autor: Marek Skřipský

13.09.2012 20:15

Howard Phillips Lovecraft (1890 – 1937),americký spisovatel jedinečných hororů, thrillerů i snových povídek byl vpravdě zvláštním mužem. Někteří ho dokonce považují za tvůrce moderního hororu (a svým způsobem mají pravdu), pro jiné je zase neopakovatelným tvůrcem snových říší a třetí v něm vidí především tvůrce ojedinělého mýtu Cthulhu, mýtu který sice nemá nějak zvlášť propracovaný systém, ale o to děsivěji, tajemněji a především sugestivněji působí.

Je to právě onen „mýtus Cthulhu“, jenž Lovecrafta proslavil nejvíce, ale bylo by velkou chybou odbýt Lovecrafta pouze odkazem na postavu děsivého boha Cthulhu, známého také díky skupině Metallica a opomenout subtilnější, ale zato velmi zajímavé a neotřelé prvky autorovy tvorby.

Lovecraft byl do značné míry mužem několika tváří, ve kterých se leckdy snoubily jisté paradoxy. Čerpal ze silné anglosaské tradice staré Ameriky a tak nikoho nepřekvapí, že obdivoval hodnoty otců-zakladatelů. Přitom se však nadále považoval za poddaného britské Koruny a existenci USA bral pouze jako nutné zlo, které přinesl vývoj. Ve svém – za normálních okolností pozitivním- anglosaském konzervatismu ovšem sklouzl do překroucených rasistických pozic, kdy v podstatě vše, kromě „anglosaství“ považoval za podřadné a ubohé a to i v rasově biologické rovině. Na druhou stranu se tento „něžný rasista“ oženil s ukrajinskou židovkou a měl také několik židovských přátel. A v neposlední řadě tento „americký monarchista“ neskonale obdivoval „irského Tolkiena“ lorda Dunsanyho, republikána, který stál v opozici vůči britské monarchii. A co říci na to, že krátce před smrtí se Lovecraft přes svůj konzervatismus stal uhranutým obdivovatelem „Nového údělu“ F.D. Roosevelta – muže, který bývá označován za prvního levicového prezidenta Spojených států.

Tvorba H.P. Lovecrafta je jedinečná zejména v tom, že naprosto organicky a nenásilně propojuje anglosaské lokálno s hlubinami temných vesmírů a snovými říšemi či světy. Mnoho povídek matně obtáčí stuha „mýtu Cthulhu“, kde Lovecraft přibližuje hierarchii „prastarých bohů“, tvorů starších než vesmír, kteří nekonečné věky usilují o to, aby znovu ovládli zemi, odkud se museli stáhnout. Přesto ale značná část příběhů o těchto tvorech nepojednává přímo, anebo se věnuje jiným příběhům, ve kterých k mýtu odkáže několika nesměle hrozivými podoteky. Bylo by zkrátka mylné se domnívat, že rozmanitá tvorba Howarda Lovecrafta stojí a padá pouze s hlavní dějovou linií tohoto mýtu.

Z tématického hlediska můžeme Lovecraftovy povídky rozdělit do čtyř kategorií, které ale od sebe nejsou striktně odděleny a leckdy se zřetelně či mlhavě prolnou. První skupinou by byly hororové thrillery (Hrobka, Z jiného světa, Číhající děs, Hypnos, Herbert West - reanimátor,Chladný vzduch, Příběh Charlese Dextera Warda, Slídič…), ve kterých se naplno projevuje fenomén „nepopsatelné hrůzy“, který postupně získává svou konkrétní podobu. Namísto poltergeistů nebo zmutovaných včel zde straší prastaré mýty, zdegenerovaní podzemní tvorové, nebo prostě jakési zlé neznámo ze zapomenutých hlubin země, které přichází rozsévat hrůzu do poklidného koloritu novoanglických měst a vesnic.

To se dá do značné míry říci také o druhé skupině, kterou tvoří sci-fi horory. Rozdíl zde ovšem spočívá v tom, že zlo je zde ztělesněno mimozemskými entitami, které mnohdy pocházejí i z jiných vesmírů a pradávných hlubin času, které existovaly dříve než nějaký vesmír vůbec vznikl. Ale pozor! V Lovecraftových hrůzných sci-fi příbězích nelétají vesmírná plavidla s laserovými paprskomety osazená šedivými allieny. Mimozemská forma života má různou podobu. Někdy se jedná o neuchopitelnou formu, kterou člověk není a nemůže být schopen pojmově obsáhnout (Barva z kosmu), jindy jde o děsivá, avšak zároveň částečně nemohoucí monstra z okruhu „prastarých bohů“ (Volání Cthulhu, V horách šílenství, Hrůza v Dunwichi, Podivný dům vysoko v mlze), anebo o mimozemskou rasu, která se skrývá v odlehlých částech světa, vyhýbá se přímému střetu s lidmi a čeká na svou chvíli (Šepot v temnotách,Dagon…)

Ve své dřívější tvorbě se Lovecraft zaobíral myšlenkou na děsivou a gigantickou rybí rasu – takřečené hlubinné – která v neprostupných hlubinách oceánů očekává nejvhodnější okamžik ke zničení první světovou válkou oslabených národů světa.

Lovecraft tuto linii velmi působivě rozpracoval v povídkách Dagon a Co přináší luna, lehce se jí dotkl i v atmosferické povídce Chrám, nicméně časem ji opustil. Věčná hrozba hlubinných byla v jeho díle nahrazena číhajícími „Prastarými“ z mýtu Cthulhu. Pozdější Lovecraftova povídka Stín nad Innsmouthem měla jaksi skloubit hlubinné s mýtem Cthulhu. Sugestivní a silně atmosferický příběh o neprozřetelné dohodě obyvatel jednoho městečka s hlubinnými se sice povedla, ale z hlediska mýtu Cthulhu představuje slepou uličku. Svému pravděpodobnému cíli – vrátit do hry rybí rasu – tak nedostála.

Třetí a patrně „nejexotičtější“ skupinu představují snové povídky (Bílá loď, Celephais, Ultharské kočky,Iranonovo hledání, Polaris...) Lovecraft v nich za použití neopakovatelně epického a výpravného jazyka s „tolkienovskými“ prvky provází čtenáře snovými světy a říšemi, které jsou jakýmsi kupodivu sourodě působícím mixem fantastické barevnosti, pohádkové exotiky, hrdinských mýtů a kouzla anglosaského dědictví.

 Všechny snové povídky z Lovecraftova pera se protnou v jeho vůbec nejdelším jednolitém díle a to novele Snové putování k neznámému Kadathu. Krom svého snového díla do ní Lovecraft ale zahrnul i odkazy na některé jiné povídky (Pickmanův model, Výpověď Randolpha Cartera…) Tato práce bývá mnohými považována za vrchol Lovecraftova vypravěčského umění, jiní ovšem nad ní krčí rameny jako nad nepovedeným eposem. Osobně patřím k první kategorii…

Buď jak buď, touto novelou se Lovecraft velkolepě rozloučil se svými snovými příběhy, kterým se už posléze nevěnoval. Mýtus Cthulhu se promítl i do snových povídek, ovšem pouze jaksi druhotně a netvoří zde hlavní osu příběhu. Ještě více je zde však zdůrazněna výše zmíněná nemohoucnost děsivých „prastarých“. Ve Snovém putování k neznámému Kadathu tak například druhý nejvyšší bůh mýtu Cthulhu nestačí na odhodlaného poutníka Randolpha Cartera.

Randolph Carter, snílek, vzdělanec a gentlemanský dobrodruh představuje určitým způsobem Lovecraftovo alter ego a dovedně propojuje svou osobou rozličné Lovecraftovy povídky různých stylů. V nesrovnatelně menší míře sehraje podobnou roli také Richard Pickman. Talentovaný malíř hrůzných obrazů, který jednoho dne zmizí ze světa. Carter ho později objeví ve snové říši, kam Pickman odešel, aby se stal vládcem ghůlů.

Nutno říci, že ve snových povídkách se Lovecraft viditělně inspiroval dílem anglo irského šlechtice lorda Dunsanyho, který bývá označován za jakéhosi předchůdce J.R.R. Tolkiena a vůbec prvního tvůrce heroické fantastiky s lyrickými prvky. Zde si neodpustím malou odbočku, abych konstatoval, že je skutečně pozoruhodné, jak česká fantastika tohoto „irského Tolkiena“ okázale ignoruje. Přitom tvorba zajímavého učence, vojáka, lovce a irského republikána s anglosaskými ctnostmi může směle konkurovat jedinečné tvorbě profesora Tolkiena. Nehledě na to, že oba autoři se nepochybně vezli na stejné vlně.

Poslední ucelenou kategorií lovecraftových příběhů jsou povídky, které nazývám atmosferickými Ulice, Starý poděs,Proměna Juana Romera). Objevují se v nich určité nadpřirozené, tajemné nebo nepojmenovatelné prvky, na nich ale příběh nestojí. Hlavní zbraní takových povídek je především atmosféra, která čtenáře donutí ponořit se do děje. Například v povídce Ulice na čtenáře dýchne starý duch anglosaských zámořských osad, který bdí nad tím, aby jejich ulice neovládlo zlo.

K úplnosti celého výčtu je nutné poukázat na existenci několika málo obtížně zařaditelných Lovecraftových povídek, které jsou někdy i humorného rázu (Tamtéž, Vzpomínání na Dr. Samuela Johnsona…) Těch je ovšem jednak opravdu pomálu a za druhé nejsou z celkového kontextu Lovecraftova díla nijak zvlášť důležité. Jestliže ve svých snových povídkách byl Lovecraft inspirován zmiňovaným lordem Dunsanym, dalšími zdroji inspirace pro něj byli zejména Edgar Allan Poe a Arthur Machen. V povídce Slídič je ale třeba patrný také vliv sira Arthura Conana Doyla.

V českém prostředí se můžeme s Lovecraftovým dílem zevrubně seznámit díky chvályhodnému počinu nakladatelství Plus. To se rozhodlo vydávat kompletní tvorbu „podivného pána z Providence“ podle chronologické posloupnosti od roku 1917 až do spisovatelovy smrti v roce 1937. Dílo má být celkově rozvrženo do pěti svazků. První vyšel v roce 2010 a v uplynulém měsíci byl publikován už čtvrtý svazek.

Svazky nakladatelství Plus mají jednotnou grafickou podobu, jsou opatřeny skvěle „padnoucími“ temnými ilustracemi a obsahují také kvalitní vysvětlivky s poznámkovým aparátem i podnětné doslovy různých autorů.

Poslední část Lovecraftových spisů by měla vyjít v prosinci a osobně bych si ji dovolil laskavému čtenáři doporučit jako ideální knihu pod vánoční stromek. Nakladatel tvrdí, že „Tajuplný, legendami opředený Howard Phillips Lovecraft září jako temné slunce přes hlubinu jednoho století a silou své imaginace a originality okouzluje své oddané čtenáře, kteří propadli jeho vizím…“

S tím nelze než souhlasit. Dámy a pánové, začtěte se…



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.31

Diskuze

Marek Skřipský

Co mě zajímá, co mi přijde zaznamenáníhodné, co mě těší i rozčiluje. Všehochuť z "Marova skriptoria"
profile.jpeg
Oblíbenost autora: 8.83

O autorovi

Narodil jsem se v Ostravě, kam jsem se po studiích a práci v Praze znovu vrátil. V současnosti pracuji pro několik mediálních společností a také učím jako lektor společenských věd v soukromé vzdělávací agentuře, kde připravuji maturanty k přijímacím zkouškám. Založením realista, vzděláním historik a politolog, smýšlením národní konzervativec. Baví mě historie, společensko politické dění, sport a občasné návštěvy kulturních zařízení s občerstvovací funkcí. Budu rád za věcné a slušné reakce, zejména polemického charakteru. Každý podložený nesouhlasný názor je vítán. Pokud nebudu odpovídat, je to způsobeno časovou tísní. Takže, vítejte!

Kalendář

<<   listopad 2017

PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930